Zkuste si to představit. Že by vám v bance otevřeně řekli, že si do ní peníze se státní zárukou vložíte, ale nikdo vám přesto nezaručí, že si je i vyberete. A jestli je sami nevyčerpáte, tak připadnou někomu jinému. Komu jinému? To je vlastně i oné bance samotné neznámé. A je to jedno, protože dotyčného určitě ani vy sami neznáte. Tak proč se o to starat?
Dali byste do takové banky peníze? Vsadím se, že ne.
Zkuste si představit banku, která s vámi sjedná pravidelné spoření. Budete pravidelně platit tolik a tolik a tato finanční instituce vám za to tehdy a tehdy vrátí to a to v takové a takové podobě. Ovšem budete muset platit hodně dlouho. A v průběhu této doby se budou pravidla významně měnit, bez vaší možnosti to ovlivnit nebo smlouvu vypovědět. A je pochopitelné, že se takové podmínky nebudou měnit ve váš prospěch. A nejen to; možná tu bude dokonce i značné riziko, že nakonec nedostanete navzdory desetiletím spoření se státní zárukou vůbec nic. Počkají, až umřete, a dají to někomu jinému nebo to možná rozházejí sami. A ani se tím nebudou tajit.
Investujete do takového podniku? Pochybuji.
Zkuste si představit banku, kde po vás budou vysloveně žádat, abyste si do ní ukládali pevně danou část svých příjmů. Automaticky a s rizikem, že neodvedete-li ji přesně, budou na vás zlí a budou vás penalizovat. S tím, že se vám budou bankéři nejednou vysmívat přímo do očí, že budou pyšní na to, že nadělali, dělají a mají v úmyslu i nadále dělat dluhy. A to na váš úkor.
Budete ochotni se k tomu uvolit? Zejména pokud bude počítání oné zmíněné požadované částky více než komplikované? Nevěřím, že ano.
Zkuste si představit banku, která je taková. Nepředstavitelné, co? Ta by neobstála.
Zatímco stát dělá všechno zmíněné. A obstává. A proto stát není banka.
A nejhorší na tom je, že proto není ani ze zákona pojištěn. Takže až zkrachuje, ti, kdo do něj vložili své těžce vydělané peníze, nedostanou nic. A navrch ještě zaplatí nadělané dluhy.